DMD 2020

Ve chvíli, kdy opustili Aldormu a vydali se na cestu Harenskou pouští, začal Brett, jinak nemluvný společník, vyprávět o hrůzách, které na ně na poušti čekají.

Sandrik nejdříve odporoval. O polovině tvorů neslyšel. O zbylých se sice psalo, ale nikdo je nespatřil na vlastní oči.

„Draky taky skoro nikdo neviděl. A věříš na ně,“ pokrčil jen Bratt rameny. Sandrik začal o jeho slovech přemýšlet.

Toho večera Robin nevtipkoval. Sandrik neměl chuť psát zápisky do deníku.
Brett pobaveně sledoval, jak je děsí i vlastní stín. Rozhodl se, že jim řekne pravdu, že si jen dělal legraci.

„Ale až ráno,“ zašeptal pobaveně.

Kadet Hartmann hodil kufr na postel. Cesta z Berlína do Madridu byla vyčerpávající, ještě že výcvik začínal až druhý den.
"Nástup! Všichni ven!" ozvalo se náhle z amplionu. Erich vyskočil, kvapně si zapnul límeček a narazil čepici.
"Nástup!" zaznělo znovu, když spolu s ostatními probíhal chodbami ubytovny.
"Nástup!" ozvalo se, když jeho kolegové vybíhali ven a řadili se do formace, on se ale zarazil. Opatrně nahlédl do vrátnice, která byla donedávna prázdná. Na parapetu otevřeného okna se hlasitě chechtal kadet s britskou vlajkou na stejnokroji. Když zaslechl odkašlání, otočil se.
"Nástup, kolego. Zachovejte paniku," ušklíbl se, skočil ven a utekl.

Jak šel čas s koronavirem na dovolené...

"To se doma vážně všichni zbláznili?"
"Klid, máme před sebou tři týdny v tropech, do té doby se to uklidní. Vždyť je to jen chřipka, sakra!"

"Zákaz vycházení? Vážně?!?"
"To nemůže vydržet dlouho..."

"Tady píšou, že hranice budou možná zavřené ještě dva roky! Já se tam snad nevrátím..."
"Pitomost, lidí by se vzbouřili."

Pak jsem chvíli v rámci duševního zdraví přestala zprávy z domova sledovat. Chrámy Angkor Watu bez turistů byly super, stejně jako ostrovní ráj.

Následovala mírná panika s rušením jednoho letu za druhým. Teď dobrovolně míříme do domácího vězení.
Ach jo...

Strach čarodějnici na Šumavě nepřísluší. Ta, která zaváhá, ztuhne, neunese nutné zlo, bude zahubena - či hůř, bezmocná.

Já si nikdy strach nedovolila. Ani o tebe, chlapče bez matky, můj Martine - snad proto nemají čarodějnice mít děti. Když tě otec na deset let vyhnal, obavy jsem ti nevěnovala. Myšlenky na drápy šelem, dno močálů jsem zaháněla. Prací. Vůlí. Mocí.

Teď však míříš do války, pán tvrze se svými muži. A já nedovedu nemyslet na krev na tvých skráních - ano, právě proto nemají čarodějnice mít děti.

Ty však nejsi můj syn, můj milý.

Strach čarodějky tě válkou provede. Třebas k mojí záhubě.

Varování ministerstva kouzel:
Účast na DMD způsobuje ztrátu měsíce dubna, odkládání důležitých(a všech ostatních) povinností na jiné měsíce a roky...

Pokud hledáte kolíčky(a zbylá slova) tak nejsou, protože došly :)

1.: "Ó, co se..."
2: "Pomóc, to nemyslí vážně!"
1: "Panebóže, já se z ní po....!!!"
2: "Já už nechci do nemocnice, copak si to nepamatuje, kráva!"
1. a 2.: "Auu, to snad...! Je slepá?"

Sedím na zemi. Po očích mi stékají slzy bolesti.

"Šišmrjá mamko!" vyběhl můj syn z pokoje. "Víš, že tu Archie spí! Nestalo se ti nic? " Otázky se sypou jedna za druhou.
Svým neohrabaným způsobem chromého tuleně se přetáčím na čtyři a pak hrdě vstávám na dvě.

Má dvakrát operovaná kolena mě dokonale nenávidí.

Beru Olfen a poctivě mažu. To rozchodím. Potlučená kolena zatím zachovávají paniku.

„Proč jsi pověřil zařizováním Stormwindských slavností zrovna Genna? Vsadím se, že má něco za lubem. Tenhle týden byl samý úsměv a zavrčel na mě jen včera, když jsem nesl korespondenci,“ zeptal se Wrathion krále.
„Genn je svérázný, ale nedá se mu upřít vlastenectví. Neohrozil by pověst Aliance a tedy ani Stormwindu. Každým momentem tu bude mistr krejčí s návrhy tvého oděvu,“ odpověděl Anduin.
„Kladl jsem Gennovi na srdce, aby zvážil kulturní pozadí každého z dvořanů, jsem si jistý, že vybral krejčímu porad-“
„Krásné odpoledne!“ pozdravil od dveří Kalecgos, za kterým vcupital mistr krejčí s náručí kožených popruhů a kovových doplňků.

Démon zděšeně sledoval skvrnu od vína, vpíjející se do stránek.
„Ještě minutku!“ zavolal Aziraphale.
Crowleyho polil studený pot. Zuřivě drbal mokrý flek rukávem.
Žádné zlepšení.
„Ne-nespěchej!“
Zběsilé mávání taky nepomohlo.
Vylovil zapalovač.

„Můžeme?“
Crowley bleskurychle knihu schoval za zády. Vzápětí mu vyklouzla.
Ozvalo se tiché, zlověstné, mokré plesk.
Proč děláš plesk, obořil se v duchu démon na objekt zoufale. Spadlé knihy mají dělat buch! Plesk je podezřelé!
"Ritz čeká!" řekl nonšalantně.
Anděl přimhouřil oči.
„Ustup.“
Crowley ustoupil.
První vydání Doriana Graye vyčítavě leželo na zemi - rozmáčené, rozdrbané a ohořené. Byl by zázrak, kdyby…
Ach. Zázrak. Měl nutkání se praštit.
„CROWLEY!!!

Byl snědší, hubenější, ostříhanější.
„-kuju, kucí, že jste přijeli! Už se tam nikdy nevrátím, nikdy, rozumíte?!“
Mávne za sebe k vězeňské bráně.
„Dyť máš, vole, ještě flastr,“ chmuří se Robert, „co to bylo, udělat ještě ty podbořanský vilky? V den nástupu!“
„Protest, Berto, i cigoš má svou čest. Odsoudili nevinnýho!“
„Co blbneš,“ nechápe Václav, „vždyť jsme…“
„Ale už to bylo promlčený, chápeš? Tady starej,“ ukáže na Roberta, „si to odkroutil tři roky přede mnou! A vůbec, buď sakra rád, žes tomu unikl. Tam nesmíš mít zachovanou paniku, jinak je s tebou úplně špatně zle.“
„Asi myslíš panenství, ne?“ upřesňuje Robert.

„Hej.“
„Co?“
„Co myslíš? Vsadím se, že je to jedinej chlápek.“
Nebyl. Povystrčený klobouk proděravěly čtyři kulky.
„Nezvedá se ti žaludek z toho, jak máš vždycky pravdu?“
To si řekli ještě venku.
Teď poloseděli, pololeželi v obezděném podloubí, oba postřelení a krvaví.
„Příště jedem do Austrálie.“
„Dej mi už pokoj s tvými nápady!“
„Mluví tam anglicky!“
„Vážně?“
„A banky jsou tam snadný, zralý a šťavnatý!“
Dobili své revolvery, ztěžka povstali.
„Neviděl jsi venku Leforse?“
„Toho s bílým kloboukem? Ne! Hlavně nepanikař, Butchi!“
Ve stěně za nimi se otevřelo malé okno, zvenku neviditelné.
„Kavalíři, venku je celá armáda! Raději utečte tudy!“