Medvídek

„Teto, pojď si hrát!“
„Na co?“
„Na pravdu.“
„To já neumím.“
„Tak třeba na já si myslím?“
„To neznám, to bys mě musel naučit.“
„Na honěnou!“
„Rozhodně neběhám, synovečku!“
„Na schovávanou?“
„To víš, ty se někam schováš, já tě nenajdu a máma mě přerazí!“
„Tak můžeme hrát na slepou bábu.“
„Zavážeš mi oči a já o něco přerazím i bez mámy, viď?“
„Ale teto, mě už nic nenapadá...“
„A co na ospalé medvídky?“
„Jak se to hraje?“
„Lehneme si tady na zem, pořádně se přikryjeme, zavřeme oči a nebudeme se smět ani hnout. Kdo dřív usne, ten je ospalý medvídek.“