Melancholie II

Strohé zařízení pokoje jí barevností připomíná zrzavé vlasy toho, kdo ji opustil.

Svíčka na stolku má svatozář. Aureolu v soustředných kruzích. Útěšné světlo prozařuje tmu, ve které se zdá všechno horší. Neřešitelné. Tma umocňuje smutek.

Světlo konejší. Záře svíce podpírá únavu podobně jako ruka hlavu. Vyplakala svou krásu, ale smutek se ji vyplakat nepodařilo. Jejímu obličeji dominuje bledost a oči plné bolesti.

Kapesníček zvlhnul od slz. Už nemá sílu vzlykat. Nemá sílu vstát. Nemá sílu si představovat, co bude dál.

Světlo je nyní její jediný společník. Proniká jí tělem až k srdci. Mihotá se a před očima jí třepe nadějí.