Návrat citů

Severus nespal. Léta praxe v předstírání čehokoliv od oddanosti k nenávisti, od klidu ke vzteku, od zdvořilého zaujetí po absolutní nevědomost, mu umožnila klidně ležet a pravidelně dýchat, i když se ho Potter začal dotýkat.

Musel si přiznat, že ten dotyk byl bezpochyby příjemný. Bylo to už tak dlouho, co ho někdo pohladil. Co k němu byl někdo milý, aniž by za to něco chtěl. A Potter nic nechce, jinak by nečekal, až budu spát, pomyslel si překvapeně.

Severusovo srdce poskočilo. Dávno si zakázal znovu někomu věřit, mít někoho rád, a najednou se díky jednomu pohlazení všechny ty pocity vrátily.