V Chroptící chýši

James s Peterem zabalili Remuse do deky. Sirius zůstal ještě chvilku v psí podobě.
Vidět někoho tolik zranitelného a zraněného… takhle to líp vstřebával než v podobě kluka z rodu Blacků.
Jenže Remus se navzdory slzám smál. „Pořád nemůžu uvěřit, že jste animágové.“ Zavrtěl hlavou a natáhl ruku k Siriusovi.
V psí podobě je i objímání nějak snazší.
„Sirius Black,“ řekl mu Remus do špičatého ucha. „U tebe to ani jinak dopadnout nemohlo, viď?“
Ne, souhlasil v duchu Sirius a šťouchl ho vlhkým čumákem do rozpáleného krku. Ale se jménem to nemělo co dělat. Pomalu si začínal tu pravdu připouštět.