Takže zase básnička.
Ono je to totiž tak. Jeden člověk, který je velmi mladý, rád používá výraz "Za mých mladých let" a myslí ho vážně. Takže jsem se rozhodla téma okecat.
Za Tvých mladých let
Příteli
Je Ti sotva dvacet pět
Starče
V ústech slova těch
Co svět
Křížků osmdesát jim
Naložil
Nech mne se Ti smát
Do syta
Příliš málo radosti
Teď mám
Když mládě odrostlé
Počítá
Roky jako babička má
Stařičká
Drahý příteli pořád ještě
Na řasách dětské sny máš
I když svět chce je vzít
A Ty rád mu s tím pomáháš
Příteli ještě nejsi stoletý
Snad čeká Tě ještě dlouhý věk
Kdy to Tvoje myšlení dost času
A příležitostí stárnout bude mít
Můj nejdražší příteli
Není Ti ještě ani dvacet pět
Doufám, že jednou mi
Krásně zestárneš
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mladý zkušenému nevěří, starý
mamut
Mladý zkušenému nevěří, starý už jen vzpomíná.
Díky, mamunt, za koment.
Profesor
Jen by mne zajímalo, k čemu nám ty zkušenosti jsou, když je stejně nevyužijeme.
A PS: O tolik mladší než já, zase není.
Káč. Moc pěkné.
Tora
Káč. Moc pěkné.
Děkuji,
Profesor
Toro.
Laskavé a vlídné, skoro
Faob
Laskavé a vlídné, skoro smířlivé, jak ta Babička, když v pozadí "příliš málo radosti"...
Děkuji, Faobe.
Profesor
Vidíš v tom dokonce víc než já. Podnět k napsání básně totiž vůbec laskavý nebyl.