Zpět v sirotčinci

Vzduch byl štiplavý a páchl myšinou. Do plic bodal chladný vzduch. Každý nádech dusil těžký prach. Anne odmítla otevřít oči.
"Hej, ty zrzavá nicko, probuď se!" křičí jedovaté dívčí hlasy. "Jsi hnusná, dělej, vylez z té postele!"
Zacpává si uši polštářem a pláče. Nenenene, nemůže být zpět. Sirotčinec je přeci už jen noční můra. Nebo byl snad Zelený dům jenom krásný sen? Zešílela už doopravdy?
Pak otevřela oči a probudila se ve svém pokoji. Teplé slunce a svěží vzduch, Sněhová královna ji zdravila za oknem.
Anne se silně štípla, ale Zelený dům nezmizel. A Marillu objala toho rána obzvlášť pevně.