Následky těžkého porodu a pobytu v porodnici, opět. :D
Neberte mě špatně, miluju svoje děti nade všechno, ale kdybych před nimi věděla to, co vím po nich, respektive s nimi, možná, jen možná, bych si to rozmyslela. Což jsem ostatně u prvního porodu i řekla. Že jsem si to rozmyslela, žádné dítě nechci a jdu domů. (Trochu pozdě, ano)
S J. to mělo být úplně jinak, než s A., víme? A svým způsobem bylo, ač toho měli oba moji kluci hodně společného. S oběma jsem přibrala neskutečná kila. S oběma jsem jich většinu nechala v porodnici. A z porodnice jsem šla s oběma vizuálně minimálně o 10 let starší.
Už nebude žádná láska, nikdy. Mám z ní vážně vrásky. A taky šediny. :D Ale pst, manžel to ještě neví.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
tahle první léta přeletí, ač
Tora
tahle první léta přeletí, ač se to nezdá, jako vítr. A jednou, jednou na ně budeš vzpomínat s dojetím a láskou. Ač se to nezdá.
hele, já mám kamarádku a ta
Arenga
hele, já mám kamarádku a ta skoro zázračně omládla se čtvrtým dítětem ;-) (už mlčím a raději se schovám za roh, aby mi něco nepřiletělo za hlavu, ale ona fakt vypadala tak dobře a mladě! a přitom měla toho nejmenšího v době, kdy nejstarší končil ZŠ)