Už ho to přestávalo bavit. Pokaždý, když šel s Harrym po chodbě, tak do něj každý narážel, jako by byl neviditelný, ale kolem Harryho se všichni rozestupovali, jako by byl sral zlato. Vždyť byl hned vedle! A Harry se tvářil, jako by o tom vůbec nevěděl! Ať zkoušel, co zkoušel, nic na ty idioty nezabíralo. Prostě pro ně neexistoval. Ale on jim ukáže!
Když se snažil chovat narovnaně, tak to bylo o trošku lepší. Ale jen o trošku.
Po čase přišel na to, co fungovalo. Brada nahoru, dlouhý krok a vražda v mysli. To, že chtěl někdy zavraždit Harryho, pomohlo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit