Úhel pohledu

Poprvé ji zaregistroval, když se šel ráno proběhnout. Pružná, plavá, nádherná. Volná.
Nestihl zareagovat včas. Utekla.
Dostal druhou šanci. Nazítří přišla sama. Svůdně voněla. Chtěl ji.
Spolu. Jak to myslíš, kamkoliv? Já domov mám. Když chci, taky můžu na procházku.
O víkendu na dlouhou. Jednou jsme byli týden u moře. Můj život má řád. Jídlo třikrát denně.
Jasně, dělám ze sebe šaška. Občas. A poslouchám na slovo. Vyplatí se to. Nemůžou přece všichni dělat, co chtějí. Ani bych nevěděl jak. Kdo by se o mě postaral.
Promiň, budu muset běžet. Rád jsem tě poznal. Slyšíš, už volá.
„Barney, k noze!“