Z deště pod okap

„Pojďme odsud,“ mračí se Jakub, který nemůže strýce vystát, „nerad bych v kostele klel.“ Vladan však namířil přímo k nim.
„Pošli kluka pryč, chci ti něco říct, co nemusí roznést,“ přikázal Janovi. Ten však Vítka zadržel. A Vladan začal se svými obvyklými majetkovými nároky. Jan s Jakubem k Vítkovu údivu mlčky poslouchali, dokud se stařec nevypovídal.
„Jdeme do hostince,“ rozhodl po jeho odchodu Jakub, „musím si spravit chuť.“
Hostinský přinesl plné sklenice. Jakub se napil a okamžitě pivo vyplivl.
„Z čeho to vaříš, kazisvěte?“ zabouřil, „co jsi dal místo sladu? Žaludy? Pelyněk? Pěkný den, napřed Vladan a teď tvoje patoky!“