Modla

Za okny zbytky temnoty
se o svítání tříští
a střípky tmy a samoty
teď lepí se ti na boty,
průvodci pro dny příští.

Strnulý úsměv na tváři,
když klekáš ráno k oltáři
a domáhaš se odpuštění.
Slova do modlitby skládáš,
neprosíš, neústupně žádáš,
a očekáváš vyslyšení.

Plastové květy - obětina,
co nezkazí se k večeru,
pak ruce okázale spínáš,
slibuješ že dnes budeš jiná,
lež jako splátka úvěru.

A než pak vyjdes do ulic,
tak ještě minci falešnou
položíš k modle naleštěné.

Není to moc, však proč dát víc,
když tvůj bůh stejný je jak ty,
jen prázdno v slupce pozlacené.