Temně rudý šerosvit se zvolna rozpíná a smršťuje. Je noc a šerosvit spí. I já spím. Jak hezké by bylo říct, že spí celý svět a vše je tiché a něžné.
Jak by to bylo hezké a jaká by to byla lež.
Neboť ten obraz, který vykouzlilo mé nevědomí, to jsou plíce. Zatím je jejich pohyb klidný a svistot nočního vzduchu v nich nerušený; ale kdesi už se začíná cosi měnit.
Není to rychlé. Není to hlasité. Není to nápadné. Jen krvinkám přibyl nevítaný soused. A začíná pozvolna stavět svá příšerná obydlí.
Adresa: Tuberkulin 1., plíce levá, Nikolaj Sergejevič Žekulin.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
ajaj, tak tohle není vítaný
Tora
ajaj, tak tohle není vítaný společník
Už s ní(m) dám pokoj, slibuju
Apatyka
Už s ní(m) dám pokoj, slibuju
Tichý, ale nepřehlédnutelný
Aplír
Tichý, ale nepřehlédnutelný společník.
Tak
Apatyka
Tak
To je zase skvost. Takového
Terda
To je zase skvost. Takového společníka nebrat.
0:)
Apatyka
0:)
"Je noc a šerosvit spí"
Small_CS_Traff…
"Je noc a šerosvit spí" je tak úžasný obrat a obraz!
A pojetí tichého společníka... výtižné, krutě ba smrtelně. Nápadité. Úderné.
Děkuji <3
Apatyka
Děkuji <3
Ten kontrast poetiky a děsivé
Esti Vera
Ten kontrast poetiky a děsivé reality je fakt povedený.
Díky
Apatyka
Díky
Bylo by to hezké a byla by to
medvedpolarni
Bylo by to hezké a byla by to lež:)
Já tě žeru. Brum
Díky. A trochu bojím,
Apatyka
Díky. A trochu bojím, medvěde :)