Myš na Valdoccu

„Podívej, done Bosco! Myš!“ křičel chlapec. S dlaněmi sevřenými do mističky utíkal ke knězi.
„Vidím, Michaeli,“ usmál se Jan Bosco. „Má očka jako korálky. Co s ní budeš dělat?“
„Odnesu ji. Co kdyby okousala zeleninu v zahradě,“ prohlásil Michael.
„Já bych ji chtěl…,“ protáhl Giusepe. „Vystlal bych jí bedýnku senem a krmil zbytky od večeře.“
Don Bosco se jeho nápadu pousmál. Večeře bývaly někdy stěží dostačující pro kluky, kteří na Valdoccu bydleli. On sám tehdy nejedl.
„Co budeš jíst ty?“ zajímal se Domenico, který viděl dojatý smutek v očích jejich ochránce.
„Uskromním se.“ Giusepe měl naději a toužil chovat zvířátko.