Probuzení

Na začátku všeho byla tma.
Dobře, nebyla to vyloženě tma tmoucí, spíš takové hutnější šero, jaké zakrývá svět chvíli před úsvitem. Venku řvali ptáci z plna hrdla, jako to takhle na jaře dělávají s železnou pravidelností každé ráno, a obloha zvolna světlala. Přesto trvalo ještě hodnou chvíli, než se střechou chrámu prodral dovnitř první sluneční paprsek a dopadl na oblinu vaječné skořápky.
Svět se ponořil do ticha, jako by zadržel dech.
Minuty plynuly a slunce dál šimralo skořápku a vyprávělo jí o širé obloze a zelené trávě, o dracích a lidech. Ponoukalo a volalo a lákalo.
Až najednou…
Skořápka praskla.