Slyšet

Plukovník si uvykl, že přátelé prochází jeho životem jako komety, zjeví se, prozáří jeho dny novou jiskrou a pak už jen smířeně sleduje, jak pomalu vyhasínají, až zmizí za obzorem vezdejšího světa. Přátelství proto nebral méně vážně, ale z ohledů k sobě samému se mezery mezi odchodem jednoho přítele a nalezením nového prodlužovaly. Sedával však stále s rozkoší mezi sousedy a naslouchal. Většinu toho, co se lidem může přihodit, už prožil, většinu slov už řekl, oč je možné se přít, o to už se přel a čemu se smát, tomu se smál mnohokrát. Teď mohl konečně poslouchat a skutečně slyšet.