Tichá noc

Hudba pozvolna tichla, ale roztoužení křídlatí ještě stále vířili v divokých spirálách.
Naráželi jeden do druhého, opilí panikou i touhou.
Kladli další a další vajíčka. Na kůru stromů, do kaluží, na vlhký mech. Nenasytné, slepé a destruktivní larvy se pustily do jídla.
Požíraly jemné okvětní lístky rudých květů.
Prokousávaly se k tyčinkám, hltaly pyl.
Ničily zárodky života, než mohly dozrát.
Žraly.
Bez rozmyslu.
Bez přestávky.
Pandemie destrukce se šířila z místa, které mělo být kolébkou.

Popelavá bděla.
Rychlá křídla rozčísla vzduch.
Tichá silueta znehybněla v tůni a rychle odvrátila zrak.
Aby zlatooké ropuchy ani mravenčí dělnice při hostině nic nerušilo.