Žádná vzducholoď není dost malá, žádná láska není dost bezmezná

Lány pšenice vystřídalo moře. Opět. Mandarínek, houpaje lahev, se zasněně usmívá.
"Co to je?!" vyštěkně útočně Nezapomenutelný, Alois.
"To je Tonička, ty vyžilá fašistická plechovko," naježí se Mandarínek a sevře lahev v náručí. "Ty a ta tvoje olysalá veverka nevíte nic o otcovský lásce."
"To si vyprošuji! Kopretinka je dědictví po otci!"
"Jo, a co otec provozoval? Zastavárnu?"
"A co provozoval váš otec, hm?!"
"Sex shop," uplivne si přezíravě Mandarínek. "On to tak nemyslel, Toničko, broučku," dodá konejšivě.
Pilot frustrovaně vyje.
"Klid, aspoň už tu nikdo nebleje," ozve se v Nitraci nezničitelný optimismus, posledními třiceti hodinami nalomený jako ledovcová kra.