Na cestě

Poznámka: Odehrává se před dílem On my way. Kurt ale tentokrát telefon zvedne.
Dave si vždy myslel, že to on a jeho kamarádi vynalezli házení ledové tříště do obličeje jako formu výsměchu. Jenže i v nové škole byla ledová tříšť a zde se také používala k ubližování spolužákům. Tentokrát byl ale terčem on sám. Nešlo jen o chlad, který se vám rozlévá po celém těle. Nejhorší na tom byly ty pocity – strach a stud.
Nemohl zůstat ve škole, nemohl jít domů. Bylo jen jedno číslo, na které mohl zavolat a doufat, že bude vyslyšen.
*
„Zrušil jsem si i facebook, psali mi na zeď hnusný věci. A všichni si mě odebrali z přátel. Všichni.“
S Kurtem seděli v parku.
„Je mi to líto.“
„Jak mi tohle můžou dělat? Byli jsme přece kámoši. Tohle jim nikdy neodpustím.“
„Já jsem ti odpustil.“
„Ale... jak jsi mohl? Ubližoval jsem ti, vysmíval se ti. Choval jsem se jako ten největší ubožák.“
„Ten kdo šikanuje je vždycky ubožák. Změnil ses. já taky. A i jim to snad jednou dojde. Jen mi je líto, že sis tímhle musel projít.“
Dave ví, že má Kurt pravdu. A taky ví, že se musí vrátit do školy a dál přijímat ledovou vodu v obličeji. Nemůže jim dát pocit vítězství. Teď už to ví.