Nedorozumění

Hostina byla vcelku komorní - pouhých padesát lidí.
Přišel čas na krájení dortu.
Děti nezajímal ani tak dort samotný, jako spíš na něm umístěné marcipánové figurky. Rozdala je všechny hned po nakrojení prvního kousku - samozřejmě kromě dvou úplně nahoře.
Krájela a rozdávala zbytek dortu, když ji něco zatahalo za sukni.
"Mamí, já nemám koko..." postěžoval si její téměř dvouletý syn smutně.
Usmála se a zvedla ho tak, aby dosáhl na figurky na vrcholu dortu.
"Tak si dej - mě, nebo tátu," pobídla ho.
Malá ručka se zastavila napůl cesty k nevěstě.
Koutky pusy dítěte se stáhly a z očí začaly tryskat slzy.