Neviditelné provazy obtáčejí se mi kolem těla. Svírají mě a utahují se čím dál víc. Drtí mi hrudník, nemůžu se nadechnout. Otevírám ústa, ale nemohu křičet, nevydám ani hlásku, jen děsivý chrapot, to jak poslední zbytky mého odporu opustily tělo. Svaly se uvolňují, provazy se stále utahují, ale bolest povoluje. Přijímám ji a poddávám se. Údy samovolně visí, nastavuji krk, tiším myšlenky, už jen mírumilovná představa ticha a klidu. Smířena s osudem, vděčna za konec trápení. Poslední zbytky dechu k výkřiku ,,Sněz mě. Tak už mě pozři!" Dej mi klidu, nech mě odpočinout, otevři brány a přijmi mě k sobě....
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit