Kdo zmáčkl to červené tlačítko…

Doběhli jsme do temného průchodu. Všude kolem, bylo slyšet bzučení popelnic a pleskot mrtváckých nohou.
„Říkal jsem ti, abys na nic nesahal.“ Otočil jsem se k Jonášovi, který před chvílí odpálil cvičnou raketu, proti jedné z hlídkujících popelnic.
Chlapec, na mě koukal očima se třpytícími se slzy.
„Co brečíš? Velcí kluci přece nepláčou.“ Ozval se ve mně hlas dospěláka.
„Á Velký Vzor se zase ozval.“ Prohodil Ten Druhý.
Ani jsem se nenamáhal ho okřikovat. Radši jsem sledoval, co mi Jonáš ukazuje. Pak jsem pochopil, že tam v tom spěchu zapomněl D-Mana. Jedinou vzpomínku na rodiče. No co. Potrestal se sám.