Reinkarnace

Těch dveří bylo snad nekonečně. Vlastně určitě nekonečně ve shodě s obecně uznávanými pravidly o kalhotech času. Chodba, kterou lemovaly (dveře, nikoli kalhoty), se zdála být taktéž nekonečná, ale on měl moře času a celý oceán kalhot. Nakonec se rozhodl. Stanul před jedněmi, dubovými, vyřezávanými a všeobecně dramatickými.
TAK TYHLE? ozvalo se za ním.
Odhodlaně kývl a zálibně pohladil rytinu želvy, nesoucí čtyři slony a placatý svět.
Smrť se usmál.
VÁS ANI NEBUDU VAROVAT, ŽE VSTUP JE NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ. DOUFÁM, ŽE SE TEĎ HODNĚ DLOUHO NEUVIDÍME.
"Já doufám v to samé," odvětil Terry a vykročil.
Do světa a budoucnosti.