Hospoda čtvrté cenové, těsně před zavíračkou, dva chlapíci, mezi nimi nádoba s blíže nespecifikovaným nápojem.
„Dej to sem! Mám žízeň.“
„Ty tho chčeš pít?“
„Ne, chci ti to vylít na hlavu… Jasně, že to chci pít. Povídám, že mám žízeň!“
„Hale on říhal, žhe je to na vlas…“
„Spíš ty jsi na šrot.“
„Na vlastiny ne…“
„Co sem motáš nějakou Vlastu?!?“
Ten „střízlivější“ se chápe dotčené sklenice a dává si vydatný doušek.
„Aaaargh! Co to je za svinstvo?!?“
Přitočí se výčepák, potutelně se usmívá.
„Vždyť jsem říkal - jen na vlastní nebezpečí. A taky, že to vypadá navlas stejně jako pivo…“
Doufám, že jsem správně pochopila pravidla pro počítání slov a že se ta pomlčka v předposlední větě skutečně nepočítá. Pokud je to jinak, hluboce se omlouvám a napravím :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hihi :)
strigga
Hihi :)
Díky :-)
angie77
Díky :-)
:) Pred nedávnom sme merali
Jana Varga
:) Pred nedávnom sme merali pacientom diurézu... a niečo podobné v pet flašiach asi nosili :D
Že by? :-)
angie77
Že by? :-)
Nevím, jak to děláš, ale já
Marek
Nevím, jak to děláš, ale já když to čtu, tak normálně slyším tvůj hlas a intonaci. hlavně v té předmluvě :D že bychom něco podobného v blízké době zkusili?
Myslíš včetně ochutnávek
angie77
Myslíš včetně ochutnávek neznámých nápojů? To nevím... :-)
Neznamych, znamych. Je to
Marek
Neznamych, znamych. Je to putna hlavne ze bude co ochutnavat.