Gloria in excelsis Deo

Spíše než aby měl cíl, jen tak bloumal ulicemi.
Přemýšlel, koho by si mohl zakousnout. Jestli dnes zvolit křehkou krasotinku, kterou okouzlí svojí krásou či zvolit muže, kterého by přemohl svojí nadlidskou silou.
„Gloria in excelsis Deo
et in terra pax hominibus bonae voluntatis…“
Zarazil se v půli kroku. Naklonil hlavu na stranu naslouchaje mužskému monotónnímu hlasu, který se linul z kostela.
„Laudamus te. Benedicimus te.
Adoramus te. Glorificamus te…“ zanotoval tlumeně s jistou veselostí v hlase.
Na tváři se mu objevil přímo ďábelský úsměv, oči nabraly barvu síry a mezi rty se zaleskly špičáky.
Už věděl, koho dnes navštíví.