Výtah

„To je v pořádku, klidně jdi domů,“ řekla a odvrátila se, aby jí neviděl do tváře.
Táhlo na půlnoc, když nastoupila do výtahu. Kovové dveře se za ní konejšivě zavřely a stroj se s cukáním dal do pohybu. Jezdila nahoru a dolu, zas a znovu tiskla tlačítka. Po chvíli ztratila přehled, jestli právě jede do pětky, nebo do nuly; obraz blikajících číslic a vjem pohybu se rozpojily a přestaly dávat smysl.
Trochu doufala, že se s ní výtah utrhne.
Pokoušet se o sebevraždu tímto způsobem bylo zoufale málo nebezpečné. A přeci to bylo to nejdivočejší, čeho se té noci odvážila.