Snění v Lisabonu

Chlapec se posadil na tvrdé kameny nábřeží. Tak jako každý den cestou ze školy si přišel pro svůj denní příděl snění. O dalekých cestách. Cizích krajích. Úžasných dobrodružstvích. Návratech. Kolem něj probíhal každodenní život přístavu. Nikdo si ho nevšímal. Všichni šli za svým cílem. Neviděli bouře. Námořní bitvy. Tajuplné ostrovy.
Ozvalo se zahoukání parníku.
Vytrhlo chlapce ze snění. Sebral tašku a utíkal. Domů.
Ještě se naposledy ohlédl. Byla tam. Tři stěžně. Holé. Bez plachet.
V odpoledním slunci trochu smutný pohled.
Posledním pohledem se rozloučil.
V jeho mysli plula pod plnými plachtami, na rozbouřeném moři.
Fregata Dom Fernando II e Gloria...