V bytě číslo 15 v pátém patře panelového domu u náměstí panovala celý den atmosféra, která by se takřka dala krájet. Šlo o to známé a zcela nezaměnitelné ticho před bouří. Teď už je večer. Půl osmé. Podává se večeře. Muž a jeho dcera sedí u stolu a vyčkávají. Dlouho se nic neděje. Otec začíná soptit. Sprostě nadává a vysílá neslušné signály směrem k manželce. Strhává se válka. Žena přichází z kuchyně, třímá talíř polévky, klopí jej manželovi do klína. Ten se zdvíhá, napřahuje ruku, posílá družku k zemi. Slovní přestřelka je slyšet až k sousedům. Dcerka prchá z pokoje.
Myslím, že se to děvčátko bude snažit, aby samo nikdy nemluvilo ani nejednalo zle.:)A původně z pokoje neprchlo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
no jen aby
Aries
no jen aby
určitě
Kokoška
určitě