Tam někde v domě

Ležím v posteli.
Nemohu spát.
Všude je tma a já vím, že nejsem sama.
Někdo tam je.
Tam někde v domě.
Vím to.
Naříká.
Křičí.
Prosí o milost.
Snažím se předstírat, že neslyším.
Snažím se modlit, aby bylo ticho.
Snažím se prohlédnout tmou.
Nevydržím.
Musím mu pomoct.
Chci se k němu dostat, i když vím, co najdu.
Běžím chodbou.
Stále rychleji a rychleji.
Srdce v krku.
Hrdlo sevřené strachem.
Chvilka úlevy, když naleznu dveře.
Věčnost zděšení, když je otevřu.
Probudím se.
Sedím na posteli.
Vyděšená, zpocená.
Je to víc jak měsíc.
Stále se každou noc probouzím s křikem na rtech.