Potmě

Mokrou tmou prolétnou tmavé postavy.
Liškomágové.
Staví se mase vody jako hráz.
Neviditelný násep zadržuje proud, tlačí ho zpátky, kolísá, znovu se napře v zoufalém vypětí, černý vzduch praští výbojem energie, voda syčí, klokotá, neochotně ustupuje magické přehradě, znovu vyráží vpřed, někdo se zhroutil vyčerpáním, není čas sledovat, kdo to je, nahradí ho jiný, všechny síly se musejí spojit, každá špetka magie je potřeba.
Na nakloněném betonovém sloupku uprostřed temného víru sedí zelený skřet, zalyká se smíchem, povzbuzuje svůj živel.
Jen do toho, vodičko, všechny utop!
Tmu rozčísne plamen.
Starý čaroděj balancuje na střeše kůlny. Metá na příšeru hrsti ohně.