La dolce amarezza

"Konečně pohoda," zářil principál. "Jak Dřevo odjel, hned se lépe dýchá, co? Snad už se nevrátí, je pryč dost dlouho..."
"Na lidi nepadají kulisy, co víc si přát," přitakal satirik.
Vtom přiběhla dvojčata. "Je tu, je tůůů! Vrátil se a má s sebou obrovskej kotel!"
Zbledlý ansámbl se odebral za maringotky.
Tam stál Dřevo a sypal do obří nádoby barevný cukr. Šťastně se usmíval. "Cukrová vata, to tu chybělo!"
Principál nenacházel slova. "Co to... Šílíš...? My nejsme pouť!"
"Bacha na ten krám!" zařval satirik.
Dřevo se ohlédl.
Z přeplněného kotle začaly vyletovat cukrové pavučiny a oblepovat okolí.
Soubor hořce zaplakal.