Běžet dál

Začalo to v pondělí takovým mírným škrábáním v krku. Večer předtím jsem vykouřil pár cigaret, takže jsem tomu žádnou váhu nepřikládal. To jsem ještě běžel.
Pak přišel kašel. Nejdřív byl nenápadnej, postupně se ale zhoršoval. Za chvíli jsem chrchlal hůř než Osmička. Nahlásil jsem se doktorce Myersový a doufal, že mi pomůže čaj s citronkou.
Večer jsem měl trochu teplotu. Zabalil jsem se do deky a myslel na to, že zejtra musim zase běžet.
„Už ho skoro mám, už ho skoro mám...“
„Koho?“
„Nezdržuj, jsem mu na stopě...“
„Nemusíš ho chytit, Pětko, nemusíš běžet dál.“
„Ale musím!“
„Sestro, nasadíme antibiotika.“