Za pomeranč pod šapitó

„Jedna, dvě, tři, čtyři, pět… cos to, Janku, cos to…“
„Sněd si ten pomeranč, nebo ne? Vyklop to, uličníku! Jsi v tom namočený až po uši.“
„Há! Mám dvě uši k poslouchání a dvě oči ke koukání… Hele, šiška!“ nezbedník namířil prstem k nebi, hbitou ručkou otočil další pomeranč a hurá z krámu ven!
Prodavač pobaveně zakroutil hlavou, mávnul rukou a jal se urovnávat hromádky ovoce. Pomyslel v tu chvíli na velkolepé představení, ve kterém se po setmění ten malý dareba bude předvádět a na tvář mu doskotačil úsměv.
Téhož dne přišli i ostatní artisté a krámeček vykoupili.
Za vstupenky.