Porost byl velmi hustý, trnitý, světlo dne pronikalo k oběma mužům jen váhavě a po troškách. Elfrik, mistr umění alchymie, i jeho pomocník Idel se ale v nepřehledném terénu pohybovali sebejistě a bez zaškobrtnutí.
„Mistře, zatím ani prašivka.“
„Zdá se sucho, ale rostou.“
„To by byla náhoda…“
„Idele!“
Mistr ukázal před sebe mezi stromy. Mladík nevěřil vlastním očím, nad keře se zvedala vysoká bílá noha, do korun stromů se opíral klobouk velký jako střecha.
„Takový hřib!“
Přišli k třeni velké houby, vzhlédli ke klobouku a pak si prohlédli své krátké nožíky.
„Tak to, Idele, očisti, já se podívám po dalších.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Takovýho hřiba bych taky
Tenny
Takovýho hřiba bych taky chtěla najít. :D
Super. ;)
Pěkné. Vtipné. Mladý pro
Profesor
Pěkné. Vtipné. Mladý pro stromy neviděl houbu...;-)
No, to bude radost čistit!
Carmen
No, to bude radost čistit!
(Ale radost číst to drabble to je :))
Copak čistit, ale potom to
Arenga
Copak čistit, ale potom to krájet :-))
pobavilo
Keneu
jedna houba vystačí na celý rok houbaření, akorát bych se teda napřed zajímala o to, co v dohledu vybuchlo...
Zlatý hřeb
Izvin
Ten posledný výrok je zlatý hřeb programu, jsem se rozesmála nahlas. A hřib velký jak kráva je výjev sám za sebe.