Lidská vděčnost má kratší život než jepice. Že jsem dlouho spravoval athénskou pokladnu. Zapomněli. Pamatují si to, že jsem překonal svou pýchu a nechal vést naše vojsko schopnějšího vojevůdce. Stěží. Poznají mě v písmenech naší ústavy, kterou jsem pomáhal psát? Těžko.
Znají jen mé jméno, které píší na střepy.
„Pane, neumím psát. Napíšete za mě jméno toho Aristeidese na střep?“
„Víte vůbec, kdo to ten Aristeidés je?“ odpovím a dusím v sobě vztek.
Bezduché oči.
„Neznám, jen je mi protivné, jak ho všichni nazývají spravedlivým.“
Vyryji své jméno na střep a odcházím si zabalit věci na deset let dlouhou cestu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach ano, to je život ve vší
Esclarte
Ach ano, to je život ve vší své krutosti. Takhle svět oplácí...
Skvělé.
No jo, za dobrotu na žebrotu,
Aveva
No jo, za dobrotu na žebrotu, jak praví pořekadlo.
Ale třeba dojde na nějaké hezké místo a bude se mu tam líbit víc než doma ;o)