Mnoho jiných předtím

Sehnal jsem pár drobných a koupil si kafe. Kráčel jsem zamyšleně po pláži; naslouchal skřípění oblázků a šumění vln. Sledoval jsem černou kouřící hladinu a náhle do někoho vrazil. Kafe vyšplíchlo.
„Čum, kam šlapeš, buzno!“
Chlap do mě strčil, já zavrávoral a upadl na kus naplaveného dřeva.
„Co tak vejráš, květinko?“ přidal se druhý a sevřel ruku v pěst.
Pak šlo všechno až příliš rychle. Mé prsty se sevřely kolem větve, pohled přelétl z jednoho na druhého. Provizorní zbraň zasvištěla vzduchem. Výkřik. Praskot lámaných kostí. Krev. Výkřik. Krev.
Kdybych měl meč, jsou oba dva mrtví. Mrtví, jako mnoho jiných předtím.