V garsonce

„Nevěděl jsem, že taky někde bydlíš…“ Daniel se rozhlížel po Richardově dvacetimetrové garsonce a nevěřil svým očím. Docela to i vypadalo jako byt.
Richard se ušklíbl. „Já moc taky ne.“ Přitáhl si Dana blíž, ruce vklouzly pod košili. „Ale mám skvělej výklenek.“ Roh místnosti oddělený malou zdí byl prosvětlený velkými okny od podlahy až ke stromu a téměř polovinu obytné plochy bytu zabírala obrovská matrace.
Daniel pozvedl obočí, pak se sklonil a skousnul Richardovi ušní lalůček.
„Těším se na něj celý den! Ríšo…“
Richard mu v odpověď vášnivě zaryl nehty do zad. „Ale jenom tady…“
„… se necháš položit na záda.“