Konec cestám na světle svíčky

Běželi temným lesem. Za nimi se ozýval přibližující se dusot kopyt promísený šíleným smíchem. Nemohli se zastavit. Kdyby zastavili, ona by je dohnala a zabila. Nebo by zabila alespoň ji. Zabila a vzala si její srdce. Nezářící štěstím, ale přesto výživné a silné.
„Chyť se mě!“
Poslechla - ruce se zaklesly do sebe, zápalka zavoněla sírou a vzápětí prozářilo les jasné světlo.
Stáli na návsi poklidně spící vesnice.
„Shořela. To je konec cestování.“
Chlapec upíral zrak na hromádku černého vosku ve své dlani. „Dostal jsem ji od mámy,“ pokrčil rameny a zahodil nepoužitelnou babylonskou svíčku na zem. Alespoň jsou v bezpečí.