Hvězdný prach

Poslední. Poslední! Nejmladší a nejschopnější. Nejraději by poskakoval nadšením, kdyby necítil vladařskou povinnost zachovat si vážnou tvář a nutnost zůstat v charakteru.
Všichni mrtví. A on, sedmý. No dobře, osmý. Ztracená sestřička nikoho nezajímá. Zkrátka, trůn bude jeho. Jakmile najde kámen.
"Cože? Já... vždyť...," náhle průsvitnou rukou naznačí nesmyslnost situace.
Pět bratrů zmateně mumle a krčí rameny. Šestý je okřikne. Zábava pokračuje. Skoro by si chtěl hryzat nehty.
Ze Septima kape neviditelná voda.
Sedm bratrů se nestačí divit, k čemu se dá použít mrtvola prince se šermířským výcvikem. Jde do tuhého. Doslova.
Jenže...
"Uno?"
"Sestro!"
Tak přece je jich osm.

"Ne, ne, to nemůže! Z čeho pak bude všechno platit?" ozval se pohoršeně Primus, zlostí vyskočiv z pohodlného křesla.
"Jo. Víno, ženy... to něco stojí," přisadil si, ačkoliv mnohem mírněji, Tertius ze svého místa na široké posteli.
"Měl by prostě sebrat královské vojsko a vytáhnout za těma vidlákama," zašklebil se nespokojeně Septimus.
"To by ale nějaké vojsko musel mít..." poznamenal, věcně jako vždy, Secundus.
"Tak ať si ho vytvoří! Vezme pár chlapů, slíbí trochu drancování a hned bude mít plno!" rozčileně se sedmý syn nevzdával svého původního nápadu.
"Snižte daně o deset procent!" rozkázal namísto toho Tristran.
Sedmero duchů zaúpělo.

Svítila, výskala, hrála si... svítila - s tisícem sester na noční obloze tmavé jako smola, v objetí nadýchaných mraků. Svítila a zpívala shlížejíc dolů na pošetilce lidi, kterak spí v nejkrásnější čas dne, zachumlaní v hrubých přikrývkách.
Nebála se; jen tančit na nebeských klenbách, krášlit černé nebe. Dokud nezahlédly žlutavý kámen, co ji bolestně udeřil do boku.
Svítila i tehdy, když padala a natahovala v úleku ruku po sestrách.
Mizely.
Ona padala.
Zmizely.
Při dopadu se pod ní podlomily nohy.
Zabolelo to. (Ne však víc než přesvědčení, že se nevrátí domů.)
*
Za Zdí ukazovali na nebe. „Přej si něco, padá hvězda!“

Jasné světlo nocí padá
Jasné světlo - máš mě ráda?
Jasné světlo přinesu ti
Jasné světlo hrstku suti
Jasné světlo krásná paní
Jasné světlo kočkování
Jasné světlo bílý koník
Jasné světlo špatný podnik
Jasné světlo temné čáry
Jasné světlo hromy v dáli
Jasné světlo blesků lovci
Jasné světlo stádo ovcí
dusá tmou.
Jasné světlo valčík tančí
Jasné světlo štěstí značí
Jasné světlo pěší cestou
Jasné světlo za nevěstou
Jasné světlo stát se darem
Jasné světlo bloudí ránem
Jasné světlo chybí víra
Jasné světlo síly sbírá
Jasné světlo láskou září
Jasné světlo čáry maří
Jasné světlo konec cest
Jasné světlo hvězda hvězd

Nemohl se dočkat sálajícího slunce a horkého písku. Mířili s Klofanem na jih.
Trpkým zklamáním však bylo, když ho v cíli cesty přivítala běsnící tropická bouře.
A najednou se zčistajasna ocitl na palubě lodi, která plula po obloze!
Horda nebezpečně vyhlížejících námořníků, která ho obklopila, mu slibovala nevýslovné hrůzy, jakmile se ho chopí jejich krvežíznivý kapitán...
Kapitán, který se představil jako Shakespeare, mu právě do čaje nalil štědrou dávku rumu, když se loď zakymácela. Polil je oba od hlavy až k patě.
Sirius skrz rumové slzy vyjeveně sledoval, jak mu kapitán s dobromyslným úsměvem přináší chlupatý růžový župan na převlečení.

Nemohl se dočkat sálajícího slunce a horkého písku. Mířili s Klofanem na jih.
Trpkým zklamáním však bylo, když ho v cíli cesty přivítala běsnící tropická bouře.
A najednou se zčistajasna ocitl na palubě lodi, která plula po obloze!
Horda nebezpečně vyhlížejících námořníků, která ho obklopila, mu slibovala nevýslovné hrůzy, jakmile se ho chopí jejich krvežíznivý kapitán...
Kapitán, který se představil jako Shakespeare, mu právě do čaje nalil štědrou dávku rumu, když se loď zakymácela. Polil je oba od hlavy až k patě.
Sirius skrz rumové slzy vyjeveně sledoval, jak mu kapitán s dobromyslným úsměvem přináší chlupatý růžový župan na převlečení.

Jasné světlo nocí padá
Jasné světlo - máš mě ráda?
Jasné světlo přinesu ti
Jasné světlo hrstku suti
Jasné světlo krásná paní
Jasné světlo kočkování
Jasné světlo bílý koník
Jasné světlo špatný podnik
Jasné světlo temné čáry
Jasné světlo hromy v dáli
Jasné světlo blesků lovci
Jasné světlo stádo ovcí
dusá tmou.
Jasné světlo valčík tančí
Jasné světlo štěstí značí
Jasné světlo pěší cestou
Jasné světlo za nevěstou
Jasné světlo stát se darem
Jasné světlo bloudí ránem
Jasné světlo chybí víra
Jasné světlo síly sbírá
Jasné světlo láskou září
Jasné světlo čáry maří
Jasné světlo konec cest
Jasné světlo hvězda hvězd

Na obloze zuřila bouře. Blesky, hromy a jejich Vládci se proháněli sem a tam, a mezi tím vším se zmítala loď. Loď s potrhanými plachtami a... nu ano, loď létající.
Posádka pobíhala po palubě sem a tam, kam je zrovna nahnalo naklonění paluby. Těch pár, kteří se pokoušeli udržet stroj v chodu, brzy své úsilí vzdalo.
"Kapitáne!" zabušil první důstojník na kapitánovu kajutu.
"Ano?"
Na palubu vyšel kapitán Shakespear - v růžovém baletním oblečku a s vějířem, který mu vzápětí vzal vítr. Zamračeně se rozhlédl po svých mužích. "Na co čekáte, bando líná! Ke strojům, nebo vás dám hodit přes palubu!"