Předškolní výchova

Katarina nesnášela svou práci. Především proto, že její práce nesnášela ji. Neexistoval jiný způsob, jak vysvětlit, že se zase ocitla v blízkosti malých tvorečků, které ostatní označovali jako "děti".
Smrt Katarina nesnášela děti. A teď stála v mateřské školce, naprosto ignorována, protože ji nikdo neviděl a čekala.
Její citlivé uši musely snášet ten šílený kravál, smích, dětský křik, pískání hraček, mumlání plyšáků a všechny ty další otravné zvuky.
Byla trpělivá, ale skutečně si měla vyměnit směnu s Leou, která zase dostala Ardeny.
Pak si jedno dítě, malá holčička, zabodlo do hrudi červenou pastelku.
A ona mohla konečně vykonat svou práci.