Na úřadě

Stál tam, na sobě povadlý baloňák, kostnatý ukazovák zabodl do jednoho místa v technické dokumentaci. Horlivě vysvětloval. Tichým, monotónním hlasem. Kolega rezignovaně vzdychl a obrátil oči v sloup.
„Co vy na to?", pozdvihl oči. Měl je hluboké a černé. Děsivě pronikavé. Jeho pohled byl nepříjemně důrazný. Projel celou mou osobou a směřoval dál kamsi ke dveřím. Polkl jsem. Ruce a nohy mi ztěžkly. Začal jsem zívat. Pak se mi chtělo hrozně spát.
Vzbudila mě jeho slova: „Jsem rád, že se mnou souhlasíte, že jsem vynalezl perpetuum mobile. Máme světový primát. Prosím, zaregistrovat." Jak jsem mohl souhlasit? Určitě mě musel zhypnotizovat!