Kosmonautovy vzpomínky na školní povinnost

„Vyprávějte mi,” řekla Hvězda.
Zářila zvědavostí a Kosmonauta to těšilo.
Připadal si důležitě.
Ve dne se cítil nicotně.
„Když jsem chodil do školy,
nedával jsem pozor a dostával kule.”
„Co to je?”
„Rány napsaný na papíře.”
„Jsou červený, jako krev z rozbitýho kolena.
Po sedmi v řadě mě už nebolely.
Připadal jsem si jen hloupě.
Nevhodnej pro systém.”
„Proč?”
„Nemohl jsem nehybně sedět a poslouchat učitele.
Koukal jsem oknem ven a klepal nohama.
To vyrušovalo.”
„Proč jste to dělal?”
„Chtěl jsem utéct.”
„Povedlo se?”
„Daří se mi to každou noc,” usmál se.
Už ale svítalo. Úsměv zmizel a Kosmonaut taky.