Kterak k čepičkářství došlo, a to dobré Kočstvo zcela rozkmotřilo

Dávno, když Kočkám nezáleželo ještě na barvě Čepičky, žil kněží Velký Mňouk. Svým srdnatým nadšením strhával davy následovníků.
Však jeho obliba byla trnem v oku podlému Křivofousovi. Křivofous šířil o Mňoukovi slova páchnoucí jako nejzkaženější ryba.
Říká se, že Mňoukovo velké srdce chřadlo, sláblo. Odešel do škrabadel ústraní.
Následovníci Křivofousa začali se šířit do všech chrámů a laskavými smetanovými slovy vemluvili bláhovému Kočstvu „laskavou reformaci“.
Křivofous, ve víře slabý, podlehl brzy prý rozporům mezi svými manželkami: Jedna měla ráda modrou barvu, druhá červenou...
Jeho následovníci pak nedůsledně šířili dvě různá Mňouknutí. I zaseli spor, který rozbratřil druhdy soudržné Kočstvo navěky.