Poznámka: tentokrát vlastně žádná sranda...
Bylo jí sedmnáct, nechápala svět a jediným smysluplným řešením byl skok. Stála na římse, pod sebou několik pater. Ale nakonec zavrtěla hlavou a dala životu ještě jednu šanci. Poslední.
***
Bylo jí jedenadvacet. Zahleděla se do očí sedmnáctileté a pochopila, že život jí konečně přinesl, co před tím marně hledala.
***
Bylo jí dvacet pět. S hlubokým nádechem vstoupila do třídy, knížky až moc křečovitě tiskla k tělu, hlas se maličko klepal. Úplně vzadu seděl on. Jeho oči ho prozradily. I on svůj život málem ztratil. Může být ona tou poslední šancí, kterou životu dal?
Proč ho nepotkala, když mu bylo sedmnáct?
Ne, 2010-04-18 14:03 — Danae
Panečku, to je síla. Vypadá
Panečku, to je síla. Vypadá to jako jedno z klíčových drabble, kterým si autor něco odemyká... nebo zamyká :)
smazat upravit odpovědět
Ne, 2010-04-18 17:05 — Kleio
Hodně jsem váhala, jestli mám
Hodně jsem váhala, jestli mám nebo nemám napsat něco takového. Možností i nápadů bylo víc. Nicméně, stejně vždycky napíšu to, co mě napadlo jako první. A najednou vypadla prapodivná osobní zpověď jemně obalená pavučinkou výmyslů a myšlenek.
smazat upravit odpovědět
Ne, 2010-04-18 13:18 — Rebelka
ufff
Jde tohle nějak okomentovat? Připadá mi, že všechno, co bych řekla, by bylo klišé.
smazat upravit odpovědět
Ne, 2010-04-18 17:03 — Kleio
Jen klišuj. Já jsem taky
Jen klišuj. Já jsem taky klišovala.
smazat upravit odpovědět
Ne, 2010-04-18 02:55 — Julie
To je drsný. Tak drsný, že se
To je drsný. Tak drsný, že se na to snad ani nic nedá napsat.
smazat upravit odpovědět
Ne, 2010-04-18 11:15 — Kleio
Leda bys napsala nějaký pěkný
Leda bys napsala nějaký pěkný AU. :) Ale realita je v tomhle směru lepší.
Jen doufám, že to bylo ocenění a ne vyjádření životního šoku.
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 19:37 — levandule
Moc se mi líbilo! Od začátku
Moc se mi líbilo! Od začátku do konce.
(omlouvám se, že nepíši více smysluplné komentáře :))
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 20:04 — Kleio
Netřeba říkat více, tohle je
Netřeba říkat více, tohle je smysluplné tak akorát. :)
Díky!
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 19:24 — Profesor
To je takové, jakoby
To je takové, jakoby pravdivé. Psychologické. Něco mne při tom napadlo. Někohos mi připomněla.
Výborné.
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 19:33 — Kleio
Ehm... no, ono ne jakoby, ale
Ehm... no, ono ne jakoby, ale opravdu. Jenom s literární licencí.
A opravdu děkuji za pochvalu. Vždycky mě zahřeje, když někoho osloví, co napíšu.
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 19:35 — Profesor
Opravdu, tak o to víc to
Opravdu, tak o to víc to oceňuji. Znám takové případy. Literární licence je dobré věc, tu znám dobře.
Jinak není zač.
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 22:19 — Kleio
Občas si říkám, jestli se do
Občas si říkám, jestli se do svých dílek nevkládám až moc. Ale na druhou stranu, literární subjekt nikdy není přímo totožný s autorem, tak co. :)
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 23:03 — ioannina
Myslím, že člověk do svých
Myslím, že člověk do svých podařených dílek ze sebe stejně vložil to nejpodstatnější - svoje srdce, myšlenky, názory, zkušenosti, letmo zahlídnutý obrazy...
Ale souhlasím s Profesorem. Čím dál se dílko dostane od okruhu lidí, kteří autora znají osobně, tím nemožnější je odlišit, co je založené na reálném zážitku a co je konstrukt.
A souhlasím i s tebou - literární postava nerovná se autor, dokonce ani když je věc psaná v ich formě. Dokonce ani když má postava a autor stejný jméno a popisuje se stejnej zážitek. (Teď myslím na Kingovu Temnou věž a moment, kdy se na scéně objeví King sám - nikdy jsem nevěřila, že je to opravdu pravý King. Připadal mi prostě jako postava. A i kdyby byl, bylo by mi to v podstatě jedno - dokud by fungoval v rámci románu přesvědčivě a správně...)
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 22:38 — Profesor
Přesně totéž si říkám já.
Přesně totéž si říkám já. Mohu Ti sdělit, že většina lidí to ovšem nepozná. Jenom opravdu blízký člověk nebo ten, který to zažil, či jsi mu to řekla, odhalí pravdu. U mých příběhů to neodhalil nikdo. Ani člověk, kterému jsem v tomhle hodně věřila.
Já další takový text napsala dnes. Bude chtít ještě moc úprav, ale vím, že odhalit je těžké.
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 22:58 — Kleio
No, jo... *pauza na
No, jo... *pauza na přemýšlení* S ohledem na omezený počet mých čtenářů je můj případ asi trochu odlišný, protože mě většinou čtou jenom lidi, co mě znají. Takže se občas i hlídám, abych nepráskla moc. Ale ve finále je to asi stejně fuk, protože napsané věci nikdy nejsou jako ty reálné. I když účinky můžou mít mnohem větší.
Jdu raději spát, moc myslím, moc mluvím a jsem moc mimo. :)
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 22:34 — Aveva
No, tak hlavně že čtenáři se
No, tak hlavně že čtenáři se baví ne? ;o)
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 22:56 — Kleio
Pravdu díš, předsedo, pravdu
Pravdu díš, předsedo, pravdu díš. :)
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 18:04 — Lejdynka
Bolelo by to tak, kdybych to nechápala?
-slzy-
-neví, co říct-
-absolutně-
Nádherné.
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 18:15 — Kleio
*utřela vlčecí
*utřela vlčecí slzičky*
*žďuchla čumáčkem*
Vl, vl!
Děkuji.
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 22:36 — Lejdynka
-už nefontánkuje, už je
-už nefontánkuje, už je hodná-
-žduchla do medvěda-
Vl vl. To tak bývá, že realita je nejvíc cítit.
Nění zač ;+)
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 17:59 — Dangerous
Sedmnáct je prostě osudové
Sedmnáct je prostě osudové číslo.
:-*
smazat upravit odpovědět
So, 2010-04-17 18:14 — Kleio
Těším se na tvůj příběh.
Těším se na tvůj příběh.
:-*
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit