Past (X)

Cinkání stříbrňáků...
Krásný zvuk.
Pro uši uvyklé na ošoupanou měď.
Někteří přesto váhali.
Uměli trochu počítat.
Stříbro bylo krvavé.
Práce za ně ještě víc.
Byly tu ovšem ještě ženy.
S rukama v bok.
I ony prahly po stříbře.
Pak už nikdo neváhal.
Popadli prošívané kabátce.
Hole s hroty opálenými ohněm.
Sekery a nože.
Víc kovu doma neměli.
Možná podkovu nad dveřmi.
Jehlu v manželčině ruce.
A šli.
Tam a zas zpátky.
Zpět přímo letěli.
"Štěstí, že platil předem," šlo po celé vsi.
Jenže to zdaleka nebylo všechno.
Smrt si je toho dne pořádně prohlédla.
Ještě dlouho je navštěvovala ve snech...