Jsem bídák. Uvědomuji si, že jsem to letos (zase) všechno prokaučovala a zaplácla jinými aktivitami. Ale na tohle téma nemohu nereagovat...
...protože: https://www.youtube.com/watch?v=4gO7uemm6Yo
"Jak je?" zeptal se Hawkeye mladičké sotva dvacetileté Korejky, kterou před pár hodinami operoval.
Mladičká dívka mu Korejsky odpověděla: "Co dítě?"
Hawkeye pochopil. Sklopil zrak. Zamyslel se. Trvalo to však jen chviličku, ale přitom to byla věčnost.
Podíval se Korejce do očí.
Každá myšlenka ho bolela.
Nahlas však řekl jen: "Bohužel."
Osmnáctileté Ču-e se zalily oči slzami. Za měsíc měla být matkou, teď...
"Někdy se nestane to, co bychom si přáli. Některé věci jsou odsouzeny, aby se nikdy nestaly. Někdy, to nejde. Někdy nemáme osud ve svých rukou. Někdy musíme být silní." řekl Hawkeye a zadíval se na přicházející Margaret.
Je to nabité emocemi, vím, leč většina emocí nebyla vypuštěna ze své klece. Spíše naopak, mnoho emocí zde je těžce stravitelných a tak možná některým lidem znemožní poklidné trávení.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit