Eso v rukávu

„Fantastickééé…,“ protahoval se Geiger a mocně zívl, „já mogu mluvit skrze toho tvora...“
Ten přízvuk byl zcela nezaměnitelný. Modrý kocour si hověl na Lařině klíně. Oba dva vypadali náramně spokojeně.
„To asi ta iontová bouře…,“ zamyslel se Nathaniel nahlas, „příruční počítač se zkratoval...“
„...a digitální rozhraní se propojilo. Náš signál vysílá na shodné vlnové délce,“ dokončil Geiger vševědoucně.
„To není vše,“ dodal pyšně, „díky jednotce 0001 mám nyní přístup k centrální databázi.“
„To… znamená…,“ zakoktal se Nathaniel, „…že umíš vyhledat v registru osob… moji Elis.“
„Tak jest, vážený pane,“ přitakal kocour a začal si soustředěně čistit kožich od dočasných souborů.