Nahrazuji drabble z 28. 4. na téma Emoční kolika.
Začalo pršet, stmívalo se. V zimě hned před Vánoci, uprostřed té bujaré sváteční nálady, vedle shonu po dárcích, mezi úsměvy cizích lidí, seděl na lavičce a pozoroval své boty v kaluži a bahně. Občas udělal „ťáp“, jen to mlasklo a kapky změnily úhel dopadu na leštěnou kůži. Seděl a čekal. Nebyla mu zima, nebylo mu nic. Nebyl smutný, ani veselý, byl dokonale prázdný. Emoce si vybavoval jen letmo. Všímal si však, že ho všechny bolí. Bolí a svírá ho smutek, stejně tak veselá vzpomínka.
„Ahoj. Jdu pozdě ...“ přisedl si kamarád.
„Ahoj.“ řekl prázdně.
„Co je? Máš emoční koliku?“
„Asi ano.“
K zamyšlení....O tom, že občas se tohle prostě stává, zdánlivě bez příčiny. Přijde a zase odejde. Bolest prožívání veškerých emocí i pocit prázdnoty. Jako takový nutný reset. Příčinu to zřejmě má, tou je restart mysli, emocí, ... A nikdy nikdo neví, kdy ho přepadne, kdy si „systém“ prostě usmyslí, že je na čase „vyčistit disk“ a restartuje se. A bohužel ani nikdo nikdy netuší, jak dlouho celá operace bude trvat. Hodinu, pár minut? Den? U každého jinak, jde o to, jak moc je „harddisk“ přetížený tím vším, co do něj každodenně bezmyšlenkovitě instalujeme...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Na tom něco je. Zajímavé
Aries
Na tom něco je. Zajímavé
To musí být strašný stav. Brr
Tora
To musí být strašný stav. Brr. Díky za zajímavé drabble.