Bylo to jako vstoupit někam, kde není ani světlo, ani tma, ani hmota, ani vzduch, ani nahoře a ani dole. Toto místo připomínalo zároveň minulost, přítomnost i budoucnost. A přitom tu neexistoval čas. Bylo tu mrtvo a přece tak živo. Nebylo tu ani teplo, ani chlad. Ani spánek, ani bdění. Nebylo tu nic. A přece tu bylo všechno. Ticho i křik, láska i nenávist, naděje i zklamání, víra i zoufalství, odvaha i strach. Bylo tu plno a přece tak prázdno. Jako ve vesmíru, jako v tom nejhlubším nitru lidského srdce. Život a smrt...
Na odboru záhad měli velkou spoustu dveří...
Út, 2010-04-20 01:24 — Lejdynka
To má logiku. Hodně
To má logiku. Hodně velkou.
Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby to všechno vypustili ven, kdyby pozotvírali všechny dveře.
Zůstala by na dně naděje?
(jo, připomnělo mi to Pandořinu skříňku)
A za kterými dveřmi se schovává Tichošlápek?
Líbilo, vzbudilo to spoustu pocitů a ještě víc otázek.
Út, 2010-04-20 11:27 — Affaia
Možná
Možná to je tak, že všechny tyhle věci skrývají jen ty jedny dveře. Pokud ne, tak je Tichošlápek tam, kde je život a smrt zároveň. Dávalo by to smysl. Ale ty dveře holt zůstávají zavřené, tak se to asi nedozvíme :-).
Po, 2010-04-19 23:14 — Danae
Pěkné. Ale pracovat bych tam
Pěkné. Ale pracovat bych tam nechtěla...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit