Byl jsem dítě. Hodně věcí jsem nechápal. To se stává. Klasický nedostatek informací. A tak jsem ani nevěděl, proč mám plakat. Ptal jsem se, kam odcházejí a proč se nevrací. A dostal jsem hodně odpovědí, ale žádná z nich mě neuspokojila. A tak jsem neplakal. Pro nikoho z nich. Jen jsem psal jejich jména do popela a díval se jak ho vítr rozfoukává do široka.
Pak jsem dospíval. S věkem přicházejí nové pohledy a nové myšlenky. To se stává. Některé odpovědi konečně začnou dávat smysl. A tak přijde pochopení. Už jsem věděl, tak jistě a nezvratně, kam odcházejí a proč se nevrací. Lidé stejně jako popel odfouknutí větrem navždy. A tak jsem plakal. Slzy si razily cestu popelem na mé tváři. A já si pamatoval. Všechna jména a všechny slzy, které jsem pro ně prolil.
Teď jsem zestárl. Život není víc než kruh. Tak často se vracíme na místa, kde jsme začínali. Přestáváme chápat. To se stává. Snad máme příliš mnoho informací. Už zase nechápu, proč plakat. Neptám se. Teď píšu do popela vlastní jméno. Je jen otázkou času, kdy ho vítr odfoukne. Můžu ho zapomenout, protože i já odejdu a už se nevrátím. Nepotřebuju, aby pro mě někdo plakal.
Ne, 2010-04-25 04:24 — Lejdynka
Dokonalé. Krásné. Smutné. Ale
Dokonalé. Krásné. Smutné. Ale zároveň je tam naděje.
...
Ne, 2010-04-25 00:07 — Dangerous
Až mi z toho naskočila husí
Až mi z toho naskočila husí kůže. Psaní do popela je krásný obraz...
So, 2010-04-24 22:34 — Peggy
Je to krásné, smutné a
Je to krásné, smutné a moudré. A velmi silné.
So, 2010-04-24 22:23 — ioannina
Tohle je tak krásný, že mám
Tohle je tak krásný, že mám chuť si to vytisknout.
Psaní do popela. Překrásnej obraz. Zenovej.
So, 2010-04-24 23:03 — Aveva
Děkuju moc :o) Ale popravdě
Děkuju moc :o)
Ale popravdě by tomu prospělo zkrácení o nějakejch třicet slov (to je to vítězství formy nad obsahem ;o)
So, 2010-04-24 20:56 — Profesor
Nemám slov. Tíha tvého
Nemám slov. Tíha tvého drabble je nezměrná stejně, jako smíření v něm obsažené.
Nádhera.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit